Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

Dvanáctidílný dokumentární cyklus Vivat, Španělsko – !Viva, Espaňa! autora, režiséra a producenta Jaroslava Vašíčka je vysílán od 7. ledna 2009 na ČT2.

Dokumentární cyklus Vivat, Španělsko! – !Viva, Espaňa! pojednává o Češích, kteří se rozhodli trvale se usídlit ve Španělsku. Nejlépe záměr cyklu vyjadřuje komentář ve znělce, která každý díl uvádí. „Španělsko. Země zalitá sluncem a ze tří stran omývaná mořem a oceánem, vzdálená více než dva tisíce kilometrů po silnicích od České republiky. Tyto dvě země se v historii mnohokrát setkaly. Španělsko vstoupilo do Evropské unie mnohem dříve než Česká republika. My jsme se vydali do Španělska proto, abychom poznali současnost, protože i dnes ve Španělsku na různých místech žijí Češi, které sem osud zavál, nejen za lepším živobytím. Zajímalo nás, jak se s takovou změnou života vyrovnali, jak se proměnilo jejich cítění a myšlení. Co všechno byli nuceni udělat pro to, aby uhájili svou existenci. Ptali jsme se také na to, jestli se tady rozhodli zůstat natrvalo. Zda po těch letech tady strávených mohou prohlásit: Vivat, Španělsko! – !Viva, Espaňa!“

 

1. Setkání s Jaromírem Bažantem, juniorem.

Pan Jaromír Bažant se přistěhoval do Španělska s manželkou po rozpadu Pragokoncertu jako muzikant. Od svých třinácti let se věnuje houslařině – stavbě nových hudebních nástrojů, restaurátorství, sběratelství. Se svou manželkou byl nejprve koncem 80. let zaměstnán ve filharmonii ve Valencii v Palau de Musica jako houslista. Manželka stále hraje ve filharmonii a Jaromír v současnosti obstarává několik prodejen a dílen ve Valencii a její blízkosti. Ve Španělsku se jim narodily dvě dcery, Veronika a Slavia. Celá rodina hraje v amatérském orchestru. V létě rádi odjíždí do Čech, kde žije Jaromírova matka a otec, hudební skladatel vážné hudby Jaromír Bažant. Nakonec se ale vždycky rádi vracejí do Španělska, které dnes pokládají za svůj nový domov. Všichni jsou ve Španělsku spokojení a šťastní – mj. kvůli zdravému prostředí a podnebí v oblasti, kde bydlí. Pan Bažant zřejmě Španělsko neopustí. Na základě zkušeností se životem ve Španělsku prohlásil: „Vivat, Španělsko!“

 

2. Setkání s Kateřinou Alavedrou - Duchoslavovou

Paní Kateřina Alavedra Duchoslavová vystudovala obchodní diplomovou školu v Basileji a současně se začala zajímat o umění. Odjakživa měla také vztah k cizím jazykům, proto se rozhodla odjet na čas do Španělska. Našla si místo v cestovní kanceláři v Playa de Aro, kde se seznámila se svým budoucím manželem. Jako vdaná žila nejprve v Barceloně a dnes v Sant Cugatu. V Katalánsku se jim narodila dcera a syn. Paní Duchoslavová se věnuje výtvarnému umění, především malířství. Své obrazy vystavuje v různých částech Španělska i v zahraničí. Od roku 2003 vyučuje kreslení a malířství v Galerii Pou d´Art v Sant Cugatu. Občas zavítá pracovně nebo v době dovolené s rodinou i do Čech. Ve Španělsku, konkrétně v Katalánsku, se jí líbí a dobře daří, jak v práci, tak v rodině. Proto zatím Španělsko nehodlá opustit a směle prohlásila: „!Viva, Espaňa!“

 

3. Setkání s Alešem Dvořákem

Pan Aleš Dvořák se narodil v Praze. V devíti letech začal hrát tenis v TJ Spartak – Dejvice, za který také v 80. letech hrál pražský přebor a druhou národní ligu. Ke konci 80. let začal pracovat jako tenisový trenér. V roce 1989 se oženil se Španělkou a následující rok se přestěhovali do Španělska. První rok žili v Seville, načež se přestěhovali do Merbelle, kde Aleš dodnes pracuje jako profesionální trenér v tenisovém klubu Hotelu Puente Romano. Od roku 2001 hrál národní turnaje a také se zúčastnil turnaje ATP. S manželkou má dvě dcery Paulu a Sandru, které také již trochu hrají tenis. V Marbelle bydlí pár kilometrů od klubu. Ve dnech, kdy trénuje, je na kurtě prakticky od rána do večera, ale má samozřejmě nárok na volno. Na dovolenou jezdí Dvořákovi mimo jiné do Čech. Aleš je ve Španělsku spokojen. V tenisovém klubu má dobrý plat a různé výhody, takže si nestěžuje. Na základě svého života ve Španělsku pan Dvořák mohl prohlásit: „Vivat, Španělsko!“

 

4. Setkání s Ivou Fricovou

Rodiče paní Fricové odjeli z Čech v roce 1948 z politických důvodů. Paní Fricová jako mladá dívka pobývala nejdříve rok ve Francii, 5 let v Kolumbii a pak v USA. V roce 1959 skončila studia na University of Washington a rozhodla se pokračovat na španělské Literaturena Universidad Complutense v Madridu. Tam poznala Španěla, kterého si po 3 letech vzala. Až do roku 1971 vyučovala v Americe a prázdniny trávila ve Španělsku. Pak se ale s manželem rozešli a paní Fricová se musela rozhodnout mezi pohodlím Ameriky a nejistotou, ale půvabem Španělska. Španělsko vyhrálo. Začátek byl dost zoufalý, avšak emigrace ji naučila být silnou. Nakonec vše zvládla a začala v Madridu vyučovat angličtinu. V roce 1982 se přestěhovala do staré umělecké Cuence. O čtyři roky později si koupila v malé vesničce jménem Jabaga „zbořeninu“, kterou dala do pořádku a ve které až dosud jako důchodkyně žije, se svým psem, kočkami a kanáry. Má zařízený rozkošný dvoreček – patio, kde tráví své volné chvíle a kam utíká od kapitalistického konzumizmu, který ji celý život dohání. Ráda se vrací do Čech, do krásné zelené přírody, do lesa, ke známým, ale pak se zase těší na návrat do malé Jabagy. Zdá se jí, že je všude, ale nikde není doma. Ve Španělsku však už zůstane až do smrti. Říci „!Viva, Espaňa!“ je podle ní moc povrchní. Půvab Španělska je o moc hlubší, propojuje se v něm umění, dějiny, zvyky, podnebí, atd.

 

5. Setkání s Ladislavem Kaplanem

Pan Ladislav Kaplan přišel do Španělska na začátku 90. let z ostravské firmy VOKD, a.s. jako ředitel divize v Oviedu, která se zabývá hloubením dolů, povrchovou úpravou a ražením tunelů. Do Španělska přijel se svou ženou, aniž uměli slovo španělsky. Najít si byt, zařídit domácnost a naučit se jazyk nebylo jednoduché, avšak se vším se úspěšně vypořádali. Dnes pracuje v oboru jako generální ředitel pobočky firmy, kterou vlastní Angličané. Z obchodních důvodů hodně cestuje po světě. Díky své dobré pozici si může dovolit velký byt, který slouží zároveň jako sídlo firmy. Jeho žena pro něj pracuje jako účetní. O víkendech chodí manželé Kaplanovi na vycházky do turisticky známých míst v Oviedu a okolí a také do svérázných restaurací. Jejich velkou zálibou jsou dovolené v exotických krajinách světa, ze kterých si pořizují mnoho fotografií i videozáznamů. Jejich životní úroveň ve Španělsku je velmi dobrá, avšak neví, zda ve Španělsku zůstanou i v důchodovém věku, neboť jejich dospělá dcera dnes žije v České republice. Pan Kaplan má v Česku mnoho kamarádů, které občas navštěvuje. Přesto i pan Kaplan prohlásil: „Vivat, Španělsko!“

 

6. Setkání se Soňou Klimešovou

Paní Soňa Klimešová pochází z Moravskoslezského kraje. V Česku vystudovala střední zdravotní školu a Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity, obor speciální pedagogika-psychologie. Později se vdala za Španěla, se kterým se poznala v německém Dortmundu, a do Španělska přijela v roce 1992. Dnes žije ve městě Guadalajara nedaleko Madridu. Bydlí ve velkém a dobře zařízeném, i když ne levném domě. Pracuje jako zdravotní sestra v rezidenci pro staré lidi. Je to dost těžká a zodpovědná práce, protože většina důchodců je nemohoucí. Tato práce není dost dobře placená, ale je paní Klimešová je ráda, že si práci vůbec našla. Doufá, že v budoucnu si najde práci lépe placenou. S manželem žije obyčejným rodinným životem. Vaří si dobrá jídla, jezdí společně na výlety a dovolené. Také další věci ve Španělsku má paní Soňa ráda, např. rodinné oslavy, obědy u tchýně a tchána, výborné víno, flamengo, slunce a moře. Ve Španělsku je spokojena a prozatím s manželem neuvažuje, že by se stěhovali do jiného státu. Proto mohla klidně prohlásit: „!Viva, Espaňa !“

 

7. Setkání s Viktorem Vítězslavem Klimtem

V panu Víťovi Klimtovi byla od dětství silná touha po moři. Že chce žít u moře, se v něm utvrdilo, když odjel s rodiči a bratrem na dovolenou do Španělska v roce 1992. Od té doby se začal učit španělštinu, kterou dnes ovládá jako rodilý Španěl. Jeho rodiče souhlasili s jeho odjezdem do Španělska, až dokončí školu. Učil se truhlářem. Po vyučení mu zbýval jeden rok, který využil ke každodennímu studiu španělštiny. Po dovršení osmnácti let odjel se souhlasem rodičů v roce 1995 do Španělska. Hned na počátku našel sezónní zaměstnání jako člen pobřežní hlídky – záchranář na pláži. Avšak po sezóně se ocitl bez práce. Pomohlo mu štěstí. V ulici, kde bydlel, byla realitní kancelář, jejíž majitel mu dal příležitost. Postupně vystudoval tento obor ještě s nezbytnou angličtinou dálkově při práci. Po čtyřech letech se rozhodl otevřít si vlastní firmu. Jeho rodiče i starší bratr Josef, dnes ve Španělsku žijí také. S bratrem pracují ve vlastní realitní firmě. Víťova matka je spisovatelka, malířka, autorka 15 knih a zakladatelka projektu „Pohádková země“. Jeho bratr vede nyní kancelář v Torrevieja. V Marbelle, městě ležícím u Atlantiku, zůstane Víťa Kliment asi až do smrti. Našel si tam také svou životní partnerku, se kterou má společný koníček – plachtění na moři, oba jsou též členy jachtařského klubu. Španělsko se stalo Víťovým druhým domovem, proto s radostí prohlásil: „!Vivat, Espaňa!“

 

8. Setkání s Josefem Klimtem

Pan Josef Klimt odjel do Španělska za svým mladším bratrem Víťou, aby mu pomohl s vedením jeho nově otevřené realitní firmy v Torrevieja. V tomto městě u moře žije a pracuje dodnes. Kromě toho také pracuje pro nadaci sídlící v Madridu, zabývající se jednak pomocí potřebným a také propagací „Charty Země“. Pan Josef žije sám, ale společnost mu dělá bratr Víťa a otec, který bydlí nedaleko, a především maminka, spisovatelka, malířka a výtvarnice Vítězslava Klimtová, pro kterou se snaží najít uplatnění jejího projektu „Pohádková země“ nejen ve Španělsku a České republice, ale také v jiných zemích světa. Se svou prací je spokojen, neboť neustále přichází do kontaktu s lidmi. V místě svého pobytu si vychutnává ticho, klid a nádherné slunné podnebí. Španělé si jsou, podle něj, velmi vědomi svého původu a jsou oddanými vlastenci, což Čechům chybí. Na Španělech obdivuje rovněž všudypřítomnou radost ze života, otevřenost a dobrosrdečnost. Josef Klimt předpokládá, že ve Španělsku zůstane navždy. Jeho přáním je docílit, aby se co nejvíce dětských tváří na tomto světě smálo. Nakonec řekl: „Klidně mohu prohlásit Vivat, Španělsko!“

 

9. Setkání s Janou Michálkovou - Rubescou

Paní Jana Michálková – Rubesca se narodila v Praze, kde také vystudovala užitou grafiku a pracovala jako grafička. Mezitím se mj. stihla vdát, povít syna Tomáše a rozvést se. V roce 1980 se rozhodla se svým skoro osmnáctiletým synem a budoucím druhým manželem zkusit štěstí ve svobodném světě. Opustili protizákonně Českou republiku a namířili si to do Švýcarska. Ve Švýcarsku všichni tři začali, jak se říká, od píky. Po zhruba roce, kdy celkem překonali jazykovou bariéru, se začala jejich dráha utečenců konsolidovat. Paní Jana nastoupila jako dekoratérka v jednom z obchodních domů, kde působila až do narození svého druhého syna Alexandra. V té době si dopřáli se současným manželem první zahraniční dovolenou na Costa Brava ve Španělsku. Už tenkrát paní Janě Španělsko učarovalo. S miminkem Sašou rok na to navštívili podruhé španělské království, tentokrát Mallorku, a opět byli nadšeni. Poté se jejich životní dráhy začaly rozpojovat. Paní Rubesca si našla práci jako operátorka na počítači, aby měla více času na dítě. Když jejímu synovi bylo 17 měsíců, opustila svého muže a rozvedla se. Krátce poté, co nabyla opět svobody a klidu, začala při zaměstnání a výchově dítěte opět tvořit – po nocích malovala. Její díla byla vystavována ve Švýcarsku, Německu i Francii. V roce 1986 si koupila se svým švýcarským přítelem prázdninový domeček na Costa Blanca, kde trávili veškeré volné dny v roce. Byli tam šťastní. V tomto přibližně sedmiletém období se jí Španělsko čím dál víc zavrtávalo pod kůži. Nakonec se rozhodla vyměnit „malé“ Švýcarsko za velkolepou zemi plnou usměvavých lidí natrvalo. Zbývalo vyřešit otázku vzdělání jejího syna, neboť mezi tím už absolvoval třetí třídu povinné školní docházky, a to v němčině. O Vánocích 1993 místo plánovaných prázdnin v Praze odjela na průzkum do Marbelly, rozlehlého města u moře, domluvila tam přijetí svého syna do školy a sehnala také jejich nový dům. V létě 1994 se přestěhovali do Andalusie, kde si paní Jana pořídila švýcarskou hospůdku, jelikož ráda vaří. Avšak po dvou letech zkrachovala, protože nebyla obchodník. Pak si vzpomněla na staré české přísloví „ševče, drž se svého kopyta“ a začala opět malovat. Od té doby vyzdobila spoustu krásných vil a několik hotelů svou tvorbou, také svůj dům vyšperkovala plody své práce. V Marbelle žije už dvanáctý rok, v multikulturním městě, kde není nikdo cizincem. Ještě jí neomrzelo koukat se na eukalyptový háj před svým oknem, dívat se na vrcholky Atlasu ani na gibraltarskou skálu za jasných dní. Stále ráda pozoruje modré nebe a moře. Z jejího bytu lze vyjít do krásné zahrádky, již si sama zřídila. Pohled na ni je pěkný i v noci při umělém osvětlení. Ve městě má mnoho přátel ze všech koutů Česka a celé Evropy a cítí se zde doma. Prohlásit „Vivat, Španělsko!“ pro ni nebyl žádný problém.

 

10. Setkání s Jiřím Popprem

Jiří Popper je dnes více než sedmdesátiletý pán, který často pobývá ve Španělsku poblíž Benidormu. Žije poklidným životem se svou ženou a jezevčíkem Pepíčkem ve španělské haciendě se zahradou. Pan Jiří Popper pochází z Prahy a v 60. letech byl známým zpěvákem populární hudby. Nazpíval a natočil mnoho populárních šlágrů, z nichž nejznámější je písnička „Čas je běžec dlouhým krokem“, kterou zpíval za doprovodu různých orchestrů, především pak s orchestry Jiřího Procházky, Karla Vlacha a Gustava Broma. Účinkoval v Československé televizi v mnoha pořadech a ve své televizním show „Šlágr je náš osud“. Velkou kariéru udělal v Německu a Švýcarsku, které procestoval se svou televizní show pod názvem „Koffer voll Musik“. Po nucené emigraci do Švýcarska před srpnem 1968, kde léta žil a pracoval v pojišťovně, se po listopadu 1989 vrátil zpět do vlasti, aby pomáhal budovat základy mladé demokracie a nového společensko-ekonomického systému. Dnes žije obyčejný život důchodce. Čte noviny, knihy a časopisy, nejenom v češtině a němčině, ale také v angličtině. Poslouchá rádio, dívá se na satelitní televizi s mnoha programy, má také rád vycházky kolem moře. Dnes již k životu potřebuje jenom zdraví. V místě, kde žije, je velmi spokojen. Vyznání španělské zemi vyjádřil v písničce.

 

11. Setkání s Pavlem Traganem

Pavel Tragan se narodil v horské vesnici Čeladná, okres Frýdek-Místek, kde do svých studií na vysoké škole žil se svými rodiči. Po ukončení studia na Podnikatelské fakultě VUT Brno s červeným diplomem cestoval více než rok po světě – navštívil např. Izrael, Egypt, Súdan, Jordánsko, Kypr, Libanon, Sýrii, Saudskou Arábii ad. Po návratu do Česka nastoupil na civilní vojenskou službu na Fakultu podnikatelskou VUT Brno, kde při jedné z mezinárodních konferencí v roce 1998 poznal svou budoucí španělskou ženu Angelines. Po více než pěti letech odloučeného života (ona v Seville, on v Praze) začali přemýšlet o budoucím společném životě a o svatbě. V úvahu přicházela samozřejmě Praha, Sevilla, dále pak Atlanta v USA, kde dostal pracovní nabídku ve firmě Shell, a také Holandsko, kde žije jeho rodina. Těžké rozhodování trvalo téměř jeden rok. Nakonec se rozhodli pro Španělsko, kam v záři 2003 natrvalo odjeli. Jeden měsíc chodil Pavel Tragan do jazykové akademie na intenzivní kurzy španělštiny (se svou ženou mluvili do té doby pouze anglicky). Pak následovaly přípravy na svatbu, jež vyvrcholily v roce 2004. Česko-španělská svatba se konala v Seville za přítomnosti českého kněze. Úspěšně se na ní propojilo bujaré češství a španělský temperament. Manželé Traganovi jsou věřící a zbožní lidé. Po měsíční svatební cestě v Tanzanii začal Pavel hledat ve Španělsku práci. Než byly ukončeny administrativní procesy spojené s uznáním vzdělání, validací diplomu, povolení k pobytu atd., pracoval jako profesor, účetní auditorské firmy a na radnici. Pak po velice složitém a náročném výběrovém řízení získal místo experta na mezinárodní zahraniční obchod ve španělské Obchodní komoře se sídlem v přístavním městě Malaze. Během této doby si udělal španělskou certifikaci na mezinárodní obchod a stal se jedním z 23 extenderů (Agencia Andaluza de Promocion Exterior) akreditovaných expertů v Andalusii pro mezinárodní obchod. Bydlí se ženou a fenkou Selmou v bytě 4+1 v samotném centru Sevilly. S manželkou se snaží zachovávat jak španělské, tak české tradice a doma mluví španělsky i česky. Pavel má rád procházky Sevillou, plnou významných architektonických staveb (z nich nejvýznamnější je velkolepá sevillská katedrála). Za svého pobytu ve Španělsku si tady Pavel už našel i pár kamarádů, se kterými tráví volné chvíle, chodí do přírody, rybařit na moře nebo třeba do lesa na lov. V době natáčení čekala jeho žena první česko-španělské miminko. Ve Španělsku chce Pavel Tragan zůstat, a tak klidně mohl prohlásit: „Vivat, Španělsko!“

 

12. Setkání s Monikou Zgustovou

Paní Monika Zgustová emigrovala s rodiči v 70. letech do USA, kde vystudovala srovnávací literaturu na University of Illinois. V 80. letech se přestěhovala do Barcelony, kde kromě jiného vyučuje překladatelství na tamní Autonomní univerzitě a píše do několika novin a kulturních časopisů, zvláště o české literatuře a kultuře všeobecně. Vydala přes čtyřicet překladů knih českých autorů a stala se klíčovou osobou, která představila českou literaturu 20. století španělským čtenářům. Za své překlady získala důležité literární ceny – např. Serra d'Or (za překlad B. Hrabala), Cenu města Barcelony a Cenu katalánské kultury (obě za Haškova Dobrého vojáka Švejka). Kromě zahraničních ocenění obdržela také Cenu ministra zahraničních věcí ČR Gratis Agit, za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Napsala a vydala i několik vlastních knih, mezi něž patří mj. román Tichá žena (v originále „Dona silencia“). Svou beletrii píše výhradně česky a sama si ji překládá do katalánštiny a španělštiny. Její význam není jen lokální, neomezuje se na Barcelonu resp. Katalánsko, nýbrž je vskutku celošpanělský. Paní Zgustová má mimořádný kulturní rozhled a schopnost úspěšně prezentovat Českou republiku, českou kulturu a zvlášť literaturu v celoevropském kontextu. Je plně integrovaná do barcelonské i španělské kulturní elity, což jí dodává na vážnosti. Její rozhodnutí zůstat ve Španělsku trvale však není zatím definitivní.